Jachtařský slovník

Plavba přímo po větru — vítr fouká přesně od zádi pod úhlem 180°. Nejpomalejší kurz pro klasické plachetnice, ale katamaráy ho zvládají relativně rychle. Plachty jsou rozloženy co nejvíce do strany, ideálně do „motýlí" polohy.

Systém automatické identifikace lodí přenášející polohu, kurz, rychlost a název plavidla přes VHF rádio. Lodě nad 300 BT ho musejí mít povinně (třída A). Charterové jachty mají pasivní přijímač třídy B — vidí ostatní, ale ostatní je nevidí. Zobrazuje se na chartplotteru nebo v aplikaci jako Navionics.

Střed lodě na její podélné i příčné ose. Nejstabilnější místo na palubě při vlnění — vhodné pro osoby náchylné k mořské nemoci. „Sedněte si doprostřed a dívejte se na horizont" je osvědčená rada.

Zařízení spouštěné na dno moře pro udržení lodě na místě. Nejběžnější typy: pluhová kotva (CQR, Delta), Bruce a Danforth. Délka vypuštěného řetězu by měla být 3–5× hloubka vody. Kotva drží nejlépe v písku a bahně, nejhůře na skále a v trávě Posidonia.

Vítr, který posádka skutečně cítí na palubě — výsledek kombinace skutečného (true) větru a větru způsobeného pohybem lodě. Při rychlé jízdě přijde zdánlivý vítr více zpředu. Na katamaránu jedoucím 15 uzly může zdánlivý vítr přijít téměř z přídi, i když skutečný fouká z boku.

Jeden z nejrychlejších a nejpříjemnějších plavebních kurzů. Vítr fouká zezadu pod úhlem přibližně 135–170°. Loď se příliš nenaklání, plachty jsou napjaty asymetricky. Ideální pro long-distance plavby. Na bakstagu se nasazuje gennaker nebo spinaker.

Pronájem lodě bez kapitána — posádka pluje samostatně. Vyžaduje průkaz způsobilosti (ICC nebo národní průkaz) a praktické zkušenosti. Charterová firma může požadovat i lodní deník s doloženými hodinami na moři. Opak: skippered charter (s kapitánem).

Mezinárodní stupnice síly větru od 0 do 12, zavedená admirálem Francisem Beaufortem v roce 1805. Bf 0 = bezvětří, Bf 3 = slabý vítr (12–19 km/h), Bf 5 = čerstvý vítr (29–38 km/h), Bf 6 = silný vítr (39–49 km/h), Bf 7 = mírný štorm (50–61 km/h), Bf 10 = plný štorm (89–102 km/h). Charterové plavby se bezpečně uskutečňují při 2–5 Bf.

Plachtěná stříška nad kokpitem chránící posádku před sluncem. Standard každé charterové lodě ve Středomoří a v tropech. Moderní bimini se dají rozložit až přes celou záď a spojit s plachtou na zádi (teak). Bez bimini byste v Chorvatsku v srpnu nevydrželi ani hodinu.

Plovoucí označení v moři. Navigační bóje: označují mělčiny, překážky a plavební dráhy — barevně kódované podle systému IALA. Kotvicí bóje: pevné zakotvení pro přivázání lodě místo kotvy (betonový blok na dně). V Chorvatsku a Řecku velmi rozšířené, cena 10–30 € za noc.

Vodorovná hliníková tyč připevněná ke stěžni, na níž je natažena spodní hrana grotu. Bóm se pohybuje ze strany na stranu při obratech. Výška bómu nad palubou bývá 1,5–2 m — úder bómem do hlavy je nejčastější příčina zranění na plachetnici.

Silný studený severovýchodní vítr typický pro Jadranské moře. Sestupuje z Dinarských hor jako katabatický vítr a může dosáhnout rychlosti přes 150 km/h. Přichází náhle — obloha se zakalí, teplota klesne o několik stupňů, moře se rychle rozbouří. Nejnebezpečnější v zimě a na jaře, v létě méně častý.

Pomocný pohon v přídi lodě umožňující pohyb do strany. Funguje jako vrtule umístěná v tunelu procházejícím přes příď. Výrazně usnadňuje manévrování v přístavu — loď se může otáčet prakticky na místě. Standard na větších charterových katamaránech a motorových jachtách.

Pronájem plachetnice nebo katamaránu — nejčastěji na týden. Cena zahrnuje loď, pojištění a povinnou výbavu. Nehrnuje: pohonné hmoty, přístavní poplatky, zásoby a skipperský poplatek. Charterová plavba je nejdostupnější způsob, jak si zažít jachting bez vlastní lodě.

Speciální přední plachta pro slabý vítr a kurzy blízko traverzování. Větší než génois, ale méně balónová než gennaker. Nasazuje se při větru pod 10 uzlů, kdy normální plachty nemají dost výkonu. Na charterových lodích spíše výjimka, na závodních jachtách standard.

Mezinárodní předpisy pro zamezení srážkám na moři (Convention on the International Regulations for Preventing Collisions at Sea, 1972). Definuje pravidla přednosti, navigační světla a zvukové signály. Základní pravidla: plachetnice má přednost před motorovým plavidlem; loď na pravém halzu má přednost před lodí na levém halzu.

Nafukovací pomocný člun (záchranný nebo transportní) přepravovaný na palubě nebo za krmou jachty. Slouží k dopravě na břeh tam, kde kotvíte na bóji nebo kotvě. Pohání se malým závěsným motorem nebo pádly. Nezbytný na Seychelách nebo v chorvatských zátoce bez přistávacího mola.

Lano vedené přes blok v hlavici stěžně sloužící ke zvedání plachty. Grot-drížka zvedá hlavní plachtu, fok-drížka přední plachtu. Moderní drížky jsou vedeny uvnitř stěžně — chrání je to před UV zářením a snižují aerodynamický odpor stěžně.

Úhylení lodě od kurzu způsobené bočním tlakem větru nebo proudem. Plachetnice bez kýlu by se unášela větrem téměř kolmo. Kýl driftu brání, ale nezabraňuje mu zcela — při silném větru může drift dosáhnout 5–10°. V navigaci je nutno drift zohlednit při výpočtu skutečné polohy.

Standardizovaná digitální námořní mapa podle normy IHO S-57. Obsahuje hloubky, pobřežní čáry, překážky, přístavy a navigační značení. Zobrazuje se v chartplotteru nebo v navigační aplikaci (Navionics, OpenCPN). Aktualizuje se průběžně — výhodou oproti papírovým mapám.

Nouzový polohovací radiomaják vysílající na frekvenci 406 MHz přes satelity systému Cospas-Sarsat. Po aktivaci (automatické při kontaktu s vodou nebo ruční) předá polohu záchranným centrům do 5 minut. Povinná výbava offshore plachetnic. PLB je menší osobní varianta, kterou nosí každý člen posádky.

Nafukovací ochranný válec nebo koule zavěšená na boku lodě při manévrování v přístavu. Chrání trup před poškozením při kontaktu s molem nebo jinou lodí. Při plachtění na otevřeném moři se vždy sundávají — fendery vlající po boku jsou poznávacím znakem nováčka.

Organizovaná skupinová plavba více charterových lodí pod vedením vedoucí lodě s kapitánem a hostesem. Ideální pro začátečníky nebo skupiny, kteří chtějí trochu bezpečnost skupiny, ale zároveň svobodu vlastní lodi. Flotila se každý večer setkává ve stejném přístavu.

Přední plachta upevněná na achterštágu (předním lanu). Fok (jib) je menší varianta nepřesahující stěžeň, génois (genoa) je větší a přesahuje stěžeň — bývá označován procentem (génois 130 % = přesahuje o 30 %). Na charterových lodích obvyklý rolfok — plachta srolovaná kolem achterštágu.

Hranice mezi dvěma vzdušnými hmotami s různou teplotou a vlhkostí. Studená fronta přináší rychlé zhoršení počasí, silný vítr a bouřky, ale rychle přechází. Teplá fronta přichází pomalu s déštěm a mlhou. Sledování frontálních systémů je základ meteorologie pro jachtaře.

Asymetrická přední plachta kombinující vlastnosti génoise a spinakeru. Vhodná pro kurzy od traverzování po bakstag při větru 8–18 uzlů. Lehčí na obsluhu než klasický spinaker — lze ji ovládat ze dvou šotů bez spinakerové tyče. Na moderních charterových lodích nahradila spinaker.

Formát meteorologických dat (GRIdded Binary) pro stahování předpovědí přímo na palubu. GRIB soubory obsahují předpověď větru, vln, srážek a teploty v mřížce bodů. Aplikace Windy, PredictWind, OpenCPN nebo Navionics je zobrazí na mapě. Předpovědi 72 hodin jsou velmi spolehlivé.

Hlavní plachta plachetnice upevněná ke stěžni (přední hrana — lík) a bómu (spodní hrana). Moderní grot mívá lazybag nebo rollboom pro snadné srolování. Ovládá se grot-šotem (úhel) a grot-drížkou (výška). Tvar grotu ovlivňuje celkový výkon plachetnice nejvíce ze všech plachiet.

Strana, ze které fouká vítr. Pravý halz = vítr fouká zprava. Levý halz = vítr fouká zleva. Pravidlo přednosti: loď na pravém halzu má přednost před lodí na levém halzu — jedno z nejdůležitějších pravidel mořského provozu.

Manévr obratu, při kterém příď přechází přes linii větru. Loď přibíhá k větru, přechází závějí (přid míří přímo do větru) a odklopí na druhý halz. Fok přechází na druhou stranu a posádka ho přelodí. Pokud loď v závěji zastaví — je v závěji uvězněna. Velení: „Halujem!" → „Pohon!" (potvrzení).

Bočné naklonění plachetnice způsobené tlakem větru na plachty. Přiměřený náklon (do 20°) je normální a žádoucí — loď jde rychleji. Náklon přes 35° je nebezpečný. Náklon se redukuje refováním nebo odložením plachiet. Katamaráy se na rozdíl od plachetnic téměř nenaklánějí.

Mezinárodní systém námořního značení (International Association of Marine Aids to Navigation). Evropa používá oblast A — červené bóje jsou vlevo při vjezdu do přístavu (levoboční). Amerika a Japonsko používají oblast B — opačně. Typy bójí: boční, kardinální, označení izolovaného nebezpečí, bezpečné vody a speciální.

Čára na meteorologické mapě spojující místa se stejným atmosférickým tlakem. Čím hustěji jsou isobary u sebe, tím silnější vítr fouká. Vítr fouká rovnoběžně s isobarami (na severní polokouli s nízkým tlakem po levé straně). Synoptická mapa s isobarami je základ meteorologie pro námořníky.

Pevné lano nebo popruh vedoucí podél paluby od přídi k zádi, na které se přivěšuje osobní bezpečnostní lano (tether). Při práci na přídi za špatného počasí vždy nasaďte harness a připněte tether k jackline. Standard offshore plavby — v charteru dobrovolný, ale v noci nebo při silném větru velmi doporučený.

Manévr obratu zádi přes linii větru — opak halzy. Loď pluje po větru a záď přechází přes vítr. Bóm prudce přeskočí z jedné strany na druhou — pokud není kontrolován středním šotem, může být nebezpečný. Volá se: „Obracím záď!" → posádka se skloní → bóm přejde → „Pohon!"

Jihovýchodní vítr typický pro Jadranské moře, přinášející teplo a vlhkost ze Sahary. Méně prudký než bóra, ale vytrvalý — může foukat 2–4 dny. Přináší zakalené moře, oblačnost a vlhko. Kombinace bóry a juga tvoří základ jadranské meteorologie, které je třeba porozumět před plavbou.

Systém navigačních bójí označující polohu nebezpečí pomocí světových stran. Severní kardinál = plujte severně od bóje. Jižní = jižně. Barvy: severní (černá nahoře, žlutá dole), jižní (žlutá nahoře, černá dole), východní (černá-žlutá-černá), západní (žlutá-černá-žlutá). Každý typ bliká jiným rytmem.

Plavidlo se dvěma trupy spojenými palubou. Výhody: výrazná stabilita (minimum náklonu), menší ponor (přístup do mělkých zálivů), prostorná salona a palucha. Nevýhody: horší výkon při plachtění ostrým větrem, více místa potřebuje v přístavu (a tedy vyšší cena stání). Oblíbený pro charter v tropech.

Dvoustěžňová plachetnice s vyšším hlavním stěžněm a nižším záďovým stěžněm (mizzen) umístěným před osou kormidla. Mizzen plachta pomáhá při lavírování a snižuje celkové zatížení rig. Oblíbená pro bluewater plavby — rozdělení plachtění na více menších plachiet je lépe ovladatelné.

Lano nebo hydraulická páka zabraňující bómu zvedat se při plavbě po větru. Bez kikingu se bóm zvedne, grot ztratí tvar a efektivitu. Na závodních lodích hydraulický, na charterových lodích jednoduchý lanový systém. Správné nastavení kikingu výrazně zlepšuje trim grotu.

Jednotka rychlosti na moři. 1 knot = 1 námořní míle za hodinu = 1,852 km/h. Charterové plachetnice plují průměrně 5–7 uzlů. Rychlé závodní jachty 15–20 uzlů. Poznámka: „knots per hour" neexistuje — knot je již „za hodinu".

Otevřený prostor na zádi plachetnice — velín lodě. Zde je kormidlové kolo nebo pintle, šoty přední plachty, trimovací páky a autopilot. Na charterových lodích mívá kokpit ochrannou plachtu (sprayhood) a bimini. Kokpit musí být samovyprazdňovací — otvor pro odtok vody v případě zalití vlnou.

Základní navigační přístroj ukazující magnetický sever. Na plachetnicích pevně zabudován v kokpitu (palubní kompas). Kurz se udává ve stupních (0–360°). Důležité: kompas ukazuje magnetický sever, nikoliv zeměpisný — rozdíl (deklinace) se liší oblast od oblasti a musí se zohlednit.

Místo vhodné pro kotvení — chráněná zátoka s vhodným dnem a hloubkou 3–8 m. Dobré kotviště je chráněno před převládajícím větrem, má písčité dno (nejlepší záchyt kotvy) a dostatečný prostor pro manévrování. Před kotvením vždy zkontrolujte, kam vás posune vítr, pokud kotva nevydrží.

Buď absolutní směr plavby (0–360°), nebo relativní poloha vůči větru. Hlavní kurzy: ostrý vítr (~45°), traverzování (~90°), bakstag (~150°), achterňák (180°). Každý kurz vyžaduje jiné nastavení plachiet a dosahuje jiné rychlosti. Optimální kurz závisí na loďi, větru a cíli.

Spodní část trupu plachetnice — těžký (obvykle olověný) výběžek pod vodou. Plní dvě funkce: stabilizuje loď (zabraňuje překlopení) a brání unášení větrem do strany. Hloubka kýlu = ponor. Shoal keel (mělký kýl, cca 1,4 m) vs. deep keel (hluboký kýl, 2,2 m) — kompromis mezi výkonem a přístupností mělkých vod.

Obecný termín pro provazový materiál na palubě. Každé lano má svůj název: šot (ovládání plachty), drížka (zvedání plachty), úvazné lano (přivazování v přístavu), spring (zabraňuje pohybu vpřed/vzad u mola). Na lodi se nikdy neříká „šňůra" ani „provaz" — vždy „lano".

Plavba proti větru střídáním halzů. Loď nemůže plout přímo do větru, proto se pohybuje v cik-cak (přibližně 40–45° od osy větru na každou stranu). Nejnáročnější, nejpomalejší a nejméně pohodlný kurz. Loď se naklání, stříká spray, posádka sedí na závětrné straně na návátrní.

Pomyslná čára vedoucí od závodní bóje ve směru, ze kterého loď přijde na poslední halz přesně ke značce bez dalšího halzování. Přejet layline = zbytečně prodloužit trasu. Nedosáhnout layline = musíte přidat další halz. Odhad layline je jedno ze základních taktických rozhodnutí při závodění.

Systém pro snadné srolování grotu. Lazybag je plachtěný vak zavěšený podél bómu, do kterého grot padá při spouštění. Rollboom je systém, kdy se grot sroluje přímo do dutého bómu. Oba systémy výrazně zjednodušují obsluhu grotu — jeden člověk zvládne spustit plachtu bez pomoci.

Levá strana lodě při pohledu z koče k přídi. Označena červeným navigačním světlem. Paměťová pomůcka: Port wine je červené. Levobort = červená = levá = port. Zapamatujte si to jednou a provždy — záměna v kritickém okamžiku může způsobit srážku.

Povinný dokument každé lodě, do které se zaznamenávají: datum a čas, poloha, kurz, rychlost, stav počasí, provedené manévry a mimořádné události. Při charterové plavbě slouží jako doklad zkušeností pro budoucí charter nebo průkaz kapitána. Je to zároveň krásná pamětní kniha plavby.

Čára na zemském povrchu, která kříží všechny poledníky pod stejným úhlem. Na Mercatorově mapě vypadá jako přímka — proto se naviguje loxodromy. Na dálkových trasách je loxodroma delší než ortodroma (velký kruh = nejkratší vzdálenost na kouli), ale navigačně jednodušší.

Vybavený přístav pro rekreační lodě. Nabízí: elektřinu (220V/380V), pitnou vodu, wi-fi, sprchy, toalety, recepci, restauraci, prádelnu a servis. Cena závisí na lokalitě a délce lodě. V high season v Chorvatsku počítejte 50–150 € za noc. Reservace v top marinách (Dubrovník, Hvar) nutná měsíce dopředu.

Mezinárodní tísňové volání vysílané na VHF kanálu 16 při bezprostředním ohrožení života — loď se potápí, požár, MOB, vážné zranění. Slovo pochází z francouzského „m'aidez" (pomozte mi). Formát: „MAYDAY MAYDAY MAYDAY, zde [název lodě], poloha [GPS souřadnice], [popis nouze], [počet osob], potřebuji pomoc, přijem."

Silný severní vítr foukaný v létě (červenec–srpen) v Egejském moři. Vzniká tlakovým rozdílem mezi teplem nad Anatolií a chladem nad Balkánem. Pravidelně dosahuje 5–7 Bf, v nárazech více. Bývá předvídatelný: sílí kolem poledne a v noci slábne. Zkušení jachtaři ho využívají pro rychlou plavbu, nepřipravené překvapí.

Silný severozápadní vítr typický pro západ Středomoří — Ligurské moře, Provensálský záliv, Korsika, Sardinie. Přináší jasné a chladné počasí, může být extrémně silný. V jaro a na podzim je mírnější — ideální pro plachtění. V zimě bývá ničivý.

Nejzávažnější nouzová situace na lodi. Postup: 1) Zakřičet „MOB!" 2) Zmáčknout MOB tlačítko na GPS/chartplotteru 3) Hodit záchranný kruh/tyč 4) Nepouštět padlého z očí 5) Přivolat pomoc na VHF 16 6) Manévrovat pro záchranu. Každá loď by měla pravidelně nacvičovat MOB proceduru — v panice se zapomíná vše.

Pevná stavba pro přivazování lodí. Molo (pier) vyčnívá z břehu, nábřeží (quay) vede podél břehu, ponton (floating dock) je plovoucí. Ve Středomoří se lodě přivazují zádi k molu — tzv. středomořský způsob kotvení (stern-to). Kotva nebo bóje drží příď, lana záď u mola.

Bočné naklonění plachetnice způsobené tlakem větru na plachty. Do 20° normální a žádoucí, nad 30° vyžaduje refování. Katamaráy se naklánějí minimálně — což je důvod, proč je mnozí preferují. Náklon ovlivňuje pohyb po palubě, vaření v kuchyňce i spánek v kajutě.

Základní jednotka délky na moři. 1 námořní míle = 1 852 metrů. Odpovídá jedné minutě obloukové délky na zemském povrchu — proto je navigace s námořními mílemi a kompasovými minutami přirozeně propojená. Vzdálenosti: Dubrovník–Hvar cca 50 NM, přechod Seychely hlavní trojúhelník cca 40–60 NM.

Pravidelné kolísání hladiny moře způsobené gravitací Měsíce a Slunce. Ve Středomoří jsou slapové jevy minimální (10–30 cm) — pro jachting téměř nevýznamné. V Atlantiku, Biskajském zálivu nebo britských vodách může být výškový rozdíl 4–8 metrů — kotvení i navigace musí slapy zohledňovat.

Kurz co nejblíže větru — přibližně 40–45° od osy větru. Plachty jsou dotaženy k ose lodě. Loď se naklání, jde nejpomaleji ze všech kurzů, ale přibližuje se nejlépe k cíli ležícímu naproti větru. Vyžaduje nejpečlivější trim plachiet — každý stupeň šotu se počítá.

Nejkratší spojnice dvou bodů na kouli — prochází středem Země. Na Mercatorově mapě nevypadá jako přímka, ale jako oblouk. Pro krátké plavby (do 500 NM) je rozdíl mezi ortodromou a loxodromou zanedbatelný. Pro transatlantické plavby může ortodroma ušetřit stovky mil.

Mezinárodní urgentní volání na VHF kanálu 16. Používá se při závažné situaci, která (zatím) neohrožuje životy — porucha motoru, zdravotní problém, ztráta orientace, menší únik vody. Méně urgentní než MAYDAY, ale záchranná centra ho monitorují a reagují. Formát stejný jako MAYDAY, ale začíná „PAN PAN PAN PAN PAN PAN".

Detailní příprava plavby před vyplutím: naplánování trasy s waypointy, kontrola hloubek a překážek, předpověď počasí, identifikace nouzových přístavů, výpočet délky plavby a spotřeby paliva. COLREG vyžaduje passage planning pro každou offshore plavbu. I pro denní výlet v Chorvatsku se vyplatí 10 minut přípravy.

Plavidlo pohybující se primárně pomocí větru a plachiet s jedním trupem. Na rozdíl od katamaránu lépe plachti ostrým větrem a potřebuje méně místa v přístavu. Charterové plachetnice (38–50 stop) mívají 3–5 kabin pro 6–10 osob, motor pro manévrování a nouzové situace.

Osobní záchranný radiomaják — menší varianta EPIRB. Nosí ho každý člen posádky u sebe (na vestě nebo opasku). Při aktivaci vysílá polohu přes satelity Cospas-Sarsat. Nezbytný při nočních hlídkách, offshore plavbách nebo bouřkovém počasí. Baterie vydrží minimálně 24 hodin vysílání.

Maximální hloubka, do které loď zasahuje pod vodu — od hladiny k nejnižšímu bodu kýlu. Charterové plachetnice mívají ponor 1,8–2,2 m, katamaráy 1,0–1,4 m. Mělčí ponor = přístup do zálivů a pláží, kam jiné lodě nemohou. Vždy zkontrolujte ponor lodě a hloubku zálivu na mapě.

Pravá strana lodě při pohledu z koče k přídi. Označena zeleným navigačním světlem. Loď na pravém halzu (vítr zprava) má přednost před lodí na levém halzu — základní pravidlo COLREG. Zelenou barvu pravobortního světla si zapamatujte: zelená = pravobort = starboard = právo přednosti.

Přední část lodě. Nejpohyblivější místo při vlnění — nevhodné pro osoby náchylné k mořské nemoci. Zde se nachází kotvicí zařízení (windlass), kotvový rošt a přední cleat pro úvazná lana. Při práci na přídi za špatného počasí vždy přivažte harness k jackline.

Zmenšení plochy plachty při silném větru. Grot se sroluje nebo přeloží o část dolů (1. reef ~20 %, 2. reef ~40 % redukce). Snižuje tlak větru a stabilizuje loď. Moderní lazyjack/lazybag systémy umožňují refování jednomu člověku z kokpitu. Zlaté pravidlo: refujte dříve, než si myslíte, že musíte.

Organizovaná závodní plavba jedné nebo více lodí. Může být jednodenní nebo vícedenní (offshore regata). Lodě závodí ve třídách podle délky nebo handicapového systému (IRC, ORC). Nejslavnější: Rolex Sydney-Hobart, Fastnet Race, Volvo Ocean Race. Pro amatéry: regaty organizují místní jachtklub každý víkend.

Systém srolování přední plachty kolem achterštágu (předního lana stěžně). Plachta se sroluje otáčením achterštágu pomocí lana z kokpitu. Standard na moderních charterových lodích — plachtu lze rychle rozvinout nebo srolovat bez výstupu z kokpitu. Nevýhoda: srolovaná plachta nemá ideální tvar pro plachtění ostrým větrem.

Vodorovné vzpěry trčící ze stěžně do strany pro rozšíření záběru vandámů (bočních lan). Zvětšují úhel mezi vandámem a stěžněm — čím větší úhel, tím lépe vandám stěžeň drží. Moderní lodě mívají dva páry sálů. Pozor: na spreacích se nesmí chodit — klouznete a přetrhne se vandám.

Hlavní obytný prostor pod palubou. Obsahuje kuchyňku (galej) s vařičem, lednička, jídelní stůl a sedačky. Na charterových lodích nad 40 stop bývá klimatizovaná. Salona je centrum společenského života posádky — zde se vaří, jí, plánuje plavba a hrají hry při déšti.

Horký a suchý vítr ze Sahary přes Středozemní moře. Přináší sahárský prach (červený zákal), extrémní teplo a snižuje viditelnost. V Itálii nazýván Scirocco, v Chorvatsku Jugo. Přichází ze jih-jihovýchodu a bývá varovným předzvěstem změny počasí.

Navigační výstraha vysílaná na VHF kanálu 16 (nebo 67) ohledně bezpečnosti plavby — nebezpečné vraky, unášené předměty, dočasné změny v přístupu, varování před nebezpečným počasím. Vysílají ji pobřežní stráže, lodě a záchranné stanice. Méně urgentní než MAYDAY nebo PAN PAN.

Charterová plavba s profesionálním kapitánem. Ideální pro skupiny bez jachtařských zkušeností nebo pro ty, kteří chtějí relaxovat bez zodpovědnosti za navigaci. Skipper zajišťuje bezpečnost, plánování trasy, kotvení i technické záležitosti. Cena skippera: obvykle 100–200 € za den navíc k ceně lodě.

Skočné dmutí (spring tide) nastává při novoluní a úplňku, kdy Měsíc, Země a Slunce leží v přímce — slapový výškový rozdíl je největší. Hluché dmutí (neap tide) nastává při čtvrtích Měsíce — výškový rozdíl je nejmenší. Ve Středomoří obojí téměř nevýznamné, v Atlantiku zásadní pro navigaci.

Velká, balónová symetrická přední plachta pro plavbu po větru (bakstag až achterňák). Typicky barevná — na závodních lodích výrazná, na charterových spíše bílá. Vyžaduje spinakerovou tyč, zkušenou posádku a koordinaci. Na charterových lodích ho nahrazuje gennaker.

Standardní způsob přistávání v mediteránních přístavech: loď couváme zádi k molu, příď drží spuštěná kotva nebo bóje. Záďová lana (spring lines) drží loď u mola. Vstup a výstup z lodě probíhá záďovým galeriem. Vyžaduje cvik — špatně provedený manévr skončí kontaktem s vedlejší lodí.

Skutečný atmosférický vítr nezávislý na pohybu lodě. Meteorologická předpověď udává vždy skutečný vítr. Na palubě cítíme zdánlivý vítr (apparent wind), který je kombinací skutečného větru a větru způsobeného pohybem lodě. Při plachtění je pro trim plachiet rozhodující zdánlivý vítr.

Svislá tyč — páteř plachetnice. Moderní jachtařské stěžně jsou hliníkové nebo karbonové. Výška nad palubou: 15–22 m. Je podepřen lanováním: achterštágem (přední lano), vandámy (boční lana) a spreákery. Oprava stěžně na moři je jedna z nejnákladnějších havárií — pravidelná kontrola lanování je proto klíčová.

Lano ovládající úhel plachty vůči ose lodě. Fok-šot ovládá přední plachtu, grot-šot hlavní plachtu. Zatažením přiblížíme plachtu k ose (pro ostrý vítr), povolením ji odložíme (pro kurzy po větru). Šoty jsou vedeny přes bloky a navíjeny na vinšny. Nikdy nesahejte na šot navíjený na vinšně holou rukou — může dojít k úrazu.

Kompletní systém stěžně, bómu, lan a příslušenství. Pevné lanoví (standing rigging): ocelová lana držící stěžeň — achterštág, vandámy, backstag. Pohyblivé lanoví (running rigging): provazová lana ovládající plachty — šoty, drížky, kiking, topenanta. Kontrola takeláže před každou sezónou je povinností každého kapitána.

Osobní bezpečnostní lano spojující harness posádky s jackline nebo pevným bodem lodě. Standardní délka 2 m nebo 1 m (kratší = bezpečnější — menší šance přepadnout přes palubu). Tether s amortizérem tlumí trhnutí při pádu. Noste tether vždy v noci, za silného větru a při práci na přídi.

Lano nebo táhlo podpírající záďový konec bómu — zabraňuje jeho pádu při spuštění grotu. Na lodích s lazybagem nebo rollboomem méně potřebná, ale stále důležitá jako záloha. Při kotvení s grot-šotem uvolněným je topenanta tím, co drží bóm nahoře.

Studený severní nebo severovýchodní vítr sestupující z hor, typický pro západ Středomoří — Ligurské moře, Katalánské pobřeží. Přináší jasné a chladné počasí. Podobný bóře svým horským původem a nečekaností. Ligurské moře je pověstné svým proměnlivým počasím právě díky tramontaně a mistralu.

Kurz s větrem foukaným přibližně kolmo na osu lodě (~90° od přídi). Loď se naklání přiměřeně, plachty jsou v poloze mezi zatažením a rozvolněním, rychlost je vysoká. Spolu s bakstagem jde o nejpříjemnější kurz pro méně zkušené posádky.

Optimální nastavení plachiet pro daný vítr a kurz. Správný trim = plachta ani příliš zatažena, ani příliš povolena. Indikátor správného trimu: telltales (malé stuhy na plachtě) proudí vodorovně z obou stran. Špatný trim = ztráta 20–30 % výkonu. Trim je věda i umění — nikdy není „hotový".

Tlaková níže (cyklona) = oblast nízkého tlaku s větrem točícím se dovnitř (na severní polokouli proti směru hodinových ručiček). Přináší špatné počasí, vítr a déšť. Tlaková výše (anticyklona) = oblast vysokého tlaku s větrem točícím se ven (po směru hodinových ručiček). Přináší stabilní, klidné počasí. Jachtaři milují anticyklony.

Způsob uvázání lana. Základní lodní uzly: osičkový (pevná smyčka na konci lana), lodní uzel (úvaz ke kluci nebo molu), palcát (zkrácení lana), ambulantní (nastavitelná smyčka), plochý uzel (spojení dvou lan stejné tloušťky). Správný uzel drží pevně a dá se vždy rozvázat, i když byl mokrý a zatížený.

Boční ocelová lana podpírající stěžeň z levé a pravé strany. Vedou od hlavice stěžně přes spreákery (sálingy) ke stranám paluby. Vandámy jsou součástí pevného lanoví (standing rigging) a jsou pod stálým napětím. Povolený nebo přetržený vandám = pád stěžně. Pravidelná kontrola je proto nutná.

Povinná výbava každé charterové lodě. Kanál 16 je mezinárodní tísňový a záchranný kanál — musí být vždy monitorován. Základní pravidlo: nikdy nevypínejte VHF. Pro komunikaci s marinami se používají jejich pracovní kanály (obvykle kanál 9 nebo 17). Přenosné VHF rádio by měl mít i každý člen posádky jako zálohu.

Soubor pravidel pro vyvěšování vlajek. Q vlajka (žlutá): žádost o celní odbavení při vstupu do cizích vod. Courtesy flag (vlajka hostitelské země): vyvěšuje se na pravém sálingu po odbavení. Vlajka domovské země nebo charterové firmy: záď. Správná vlajková etiketa je součástí námořní kultury a respektu k hostitelské zemi.

Efektivní rychlost lodě přímo k (nebo od) větru — bez ohledu na skutečný kurz. Při lavírování netlačí loď přímo do větru, ale v cik-cak. VMG udává, jak rychle se přibližuje k přímce proti větru. Maximální VMG = optimální kompromis mezi kurzem a rychlostí. Moderní GPS chartplottery VMG počítají automaticky.

Pojmenovaný navigační bod se souřadnicemi GPS uložený v chartplotteru nebo navigační aplikaci. Trasa se skládá ze série waypointů — loď naviguje od bodu k bodu. Před plavbou se do GPS zadávají waypointy vstupu do zálivů, míjení překážek a cílový přístav. Navionics nebo Google Maps slouží pro jejich výběr.

Mechanické zařízení (bubnový navíječ) pro napínání lan pomocí kliky nebo elektricky. Winche v kokpitu slouží pro ovládání fok-šotů, drížek a reefovacích lan. Mechanická výhoda winche umožňuje jednomu člověku přitáhnout plachtu i při silném větru. Na velkých lodích elektrické winche ovládané tlačítkem.

Elektrický naviják na přídi lodě pro vytahování a spouštění kotvového řetězu. Ovládá se tlačítkem na přídi nebo dálkovým ovládáním z kokpitu. Bez windlassu byste kotevní řetěz (30–50 m, každý metr váží 1,5–2 kg) tahali ručně. Pravidelná údržba a mazání je nutností — porouchané vrátky v zálivu jsou vždy noční můra.

Povinná výbava pro každého člena posádky. Samofukující vesty se automaticky nafukují při kontaktu s vodou — nejpohodlnější pro nošení. Manuální se nafukují zatažením za šňůru. Vždy nasaďte vestu: v noci, za silného větru, při práci na přídi a při bouřce. Statistiky jsou jednoznačné: topí se lidé bez vest.

Zadní část lodě. Na zádi se nachází kokpit, kormidlo, motor a na charterových lodích swim platform (plošina pro koupání a nástup z vody). Ve Středomoří se lodě přivazují zádi k molu — tzv. stern-to. Swim platform je nejoblíbenější místo posádky za horkých letních dní.

Nepříjemná situace: loď míří přímo do větru, plachty plácají, loď ztrácí rychlost a ovladatelnost. Nastane při nepovedené halze nebo příliš pomalém příbíhání k větru. Z závěje se vychází: povolte plachty úplně, nechte loď odpadnout na jeden halz pomocí kormidla nebo motoru, pak znovu naplňte plachty.

Nafukovací záchranný vor uložený v kontejneru nebo tašce na palubě. Aktivuje se tažením za lanko a nafoukne se automaticky. Obsahuje zásoby: voda, signální vybavení, lékárnička, nůž. Povinná výbava offshore plachetnic. Záchranný člun se používá až jako absolutně poslední možnost — loď se opouští, jen když se potápí.